Vědci už před nějakým časem zjistili, že drtivá většina lidí při nakupování nerozhoduje racionálně, nýbrž na základě emocí. Jestli se z člověka stane zákazník, závisí v převážné většině na tom, jestli a jak zvládne produkt nebo služba zapůsobit na city.
Proto všechny ty rozjásané dětské obličeje v reklamách na sladkosti – třebaže při pohledu na složení a obsah cukru některých pochutin by člověk spíše zaplakal.
Proto bývá v supermarketech nejdražší zboží zhruba ve výšce očí – zatímco pro levnější varianty téhož produktu se musíte sklánět.
Proto se už léta letoucí různí politici v kampaních ohání reklamní formulí jeden z nás – protože ztotožnění se navozuje důvěru a důvěra je při volbách důležitá.
Proto pivu Corona v době, kdy na nás média chrlila denně desítky zpráv o tom, kolik nakažených přibylo, klesly tržby – protože hledat racionální spojitost mezi mexickým pivem a čínským virem by racionálně uvažujícího člověka nikdy nenapadlo.
Co je to tedy ten neuromarketing? Oblast marketingového zkoumání, která se snaží odhalit, co je takzvaným “spouštěčem nákupu”, faktorem, který ovlivňuje, zda lidé nabízenou službu nebo produkt koupí nebo ne.
Pravidla neuromarketingu třeba velí, jakou barvu při kampani využívat pro určité sdělení a jaké barvě se naopak vyhnout, nebo kam a v jaké velikosti umístit nápis se stěžejním reklamním sdělením.