Pojďme se podívat, co naše malé zemětřesení způsobilo malým a středním podnikatelům z různých oborů a v různém stupni blahobytu. Co udělalo s jejich byznysem a jejich smýšlením. Kdo přežil a proč? A co se z nich vykřesalo dobrého? Mé dnešní ohlédnutí samozřejmě těží ze stavu věcí, který je nám znám po šesti týdnech. 

Ekonomickým půstem do stavu mám dost

Přiznávám – je to změna, ten dnešní stav. I když, pořád si nejsem jistá, ačkoliv i na mě čas od času padá tíseň z dlouhodobé nejistoty:

Je to změna nutně k horšímu?

Podnikatelsky možná ano, na někoho má současný stav dopad přímo likvidační, ale z osobního hlediska má toto domácí vězení své klady. Člověk nespěchá, je s rodinou (i když pro některé rodiny to asi není tak úplně výhra), dětí si užije víc než za celý život, lépe se vyspí, dobře se nají, je více v přírodě. V podstatě ideální stav. O co jiného v lidském bytí jde?

Beznadějné vyhlídky,  že naše demokratické principy jsou v háji a že celý koronavirus je jedno velké spiknutí elit, pod jehož vahou se zhroutí celý svět, že se vyhrotí vztahy mezi světovými velmocemi, že přijde chudoba, hlad….. jsou naprosto liché, dobré jedině pro šíření strachu, dezinfomací a paniky. A celého toho kolotoče se účastní jak vláda a odborníci, tak my, prostý lid – pouhou reakcí na ně. 

Změna – vyděšení – strach – jsou naprosto přirozenou součástí života.  

Být ve stavu vyděšení stále (ve stresu) – nikoliv.  

A nejistota z budoucnosti? Ta je přece odpradávna součástí života. Jenom jsme na to v blahobytu pozapomněli. Tudíž kdo byl hlavou stále v růstu – je nyní velmi zklamán. Ekonomický půst ho připraví o velkou část jeho idejí, které si vystavěl. Svět už je světem nějaký pátek a nějaký pátek ještě zcela jistě bude. 

Jen přechod z “mám vše” do “mám méně” prostě bolí.

Zejména naše přebujelé ego, které se hádá, kritizuje, zveličuje, škemrá, slibuje, zuří…. 

Dost vášní a osobních názorů. Vím jistě, že máte vlastní dost. 

Přesuňme se k avizovanému – a nyní i laboratorně kontrolovanému – vývoji podnikatelského prostředí nových ekonomických, sociálních a psychologických podmínkách.

Nejhorší smrt je z vyděšení

Víte, že ani nevím, zda se jedná o nějaký legendární výrok, nebo je to jen zlidovělý novotvar mezi pořekadly? Mně osobně se vryl do paměti v podání Ondřeje Vetchého ve filmu Příběh kmotra, kde hrál roli podnikatele Františka Mrázka. 

Mám ten citát však ráda, protože je platný téměř v každé době. A platí pro mafiána i obyčejného člověka. 

Je to přesně šest týdnů, co vypukla davová hysterie a podnikání se dostalo do (domácího) vězení. 

Valná většina našich klientů působících ve sférách B2B i B2C, od průmyslových oborů, přes poskytování služeb, po prodej v kamenných prodejnách a e-shopech, byla na vrcholu blahobytu nebo těsně pod ním. Podnikatelé investovali beze strachu peníze, které zatím ani nevydělali, automaticky počítali s úspěchem a dosahovali jej takřka hned nebo s malým zpožděním. Prostě úspěch na počkání, zázraky do pár dnů. 

A nyní, po šesti týdnech nuceného arestu? 

Stopka se určitou měrou dotkla naprosto všech našich klientů. Některých likvidačně. 

Průmyslové firmy obchodující se strojním zařízením a strojními technologiemi s dalšími firmami z průmyslových odvětví zavedly přísná hygienická opatření ve výrobě a administrativa byla poslána na home office. Některé firmy se konečně rozhoupaly k online obchodování a zjistily, že to není vůbec špatný způsob moderní komunikace. Ba naopak, že jej druhá strana požaduje. Komunikace se nekonečně dobře rozjíždí. Obchodník ušetří spoustu času za studené cally a promarněná setkání, která věnuje jenom horkým kandidátům! Dobře vy!

Některé průmyslové firmy zvolily absolutní stopku. Seškrtaly vše, co se dalo a budou vyčkávat. Dle mého názoru až příliš dlouho. Za tu dobu je převálcují ostatní, kteří pochopili, že na odpočinek je doba blahobytu, zatímco v časech nelehkých se musí makat dvojnásob. Škoda.

Kamenné prodejny zaplakaly, menší ronily slzy jako hrachy. Někde si dokonce rvaly vlasy, že “ten e-shop” nechaly v šuplíku až příliš dlouho. Naopak těm, kteří své podnikání opřeli kromě kamenné nohy i o nohu internetovou, byť nedokonalou, nyní získávají dvoj až trojnásobné příjmy a nové zákazníky. 

Restaurace, bary a jiná stravovací zařízení pláčou nejhlasitěji. Na druhou stranu je na nich vidět i životaschopnost. Vaří, rozváží, prodávají přes okénko, točí pivo (chválabohu) na zazvonění… Ty se jen tak nedají. Ohromný pud sebezáchovy. Sláva jim. A velké poučení pro příště: vyplatí se nesázet na jedinou kartu. 

Zdravotnické služby a rehabilitace se také nevzdávají. Pod rouškou strachu (doslova) bez ochranných pomůcek se rozhodli, že akutní pacienty prostě na holičkách nenechají, protože jim to jejich zdravotnická čest nedovolí. O ně strach nemám, pokud je stres neskolí, poptávka nemocných bude do budoucna spíše vzkvétat. Respekt. 

Poskytovatelé služeb jako je vzdělávání a HR zatím vyčkávají. Patří do skupiny oboru, které jsou vždy první na ráně, kdy je třeba škrtat. Tak to bylo vždy a bude. Nejsou nutné pro přežití. Výroba a obchod ano. Ovšem dle mého názoru platí, že odvážlivci, kteří nepodlehnou, na situaci vydělají. Domnívám se, že odliv zakázek je pouze dočasný, bude následovat okurkové letní období – což je prostě klasika – a poté nastane pomalý růst. Nebojím se o ně. 

A co my, marketingové agentury?

Myslím, že situace nám hraje do karet. A to i v nárůstu poptávky po online výkonnostním marketingu v oborech, ve kterých byl marketing sprosté slovo. Možná získáme i lepší reputaci na trhu. V některých oborech přestane být marketing darmojedem, ale začne být nutností.  A mnoho z nás bude muset zamakat a ukázat, že fakt umí, protože peníze bude nutné získávat zpět co nejdříve. Nu, uvidíme. 

K řemeslníkům se nemohu vyjadřovat, protože s žádnými nespolupracujeme, ale velmi uvítám vaše zkušenosti v komentáři. Sázela bych však na to, že minimálně pro malíře pokojů teď začaly žně.

A víte, co by mě hodně zajímalo? Asi jako každého rodiče? Zda změny donutí dlouholetého dinosaura – naše školství – k jinému přístupu ke vzdělání? Ano, mají jedinečnou šanci. Kdy jindy, když ne teď? Moc šancí jim nedávám. A vy? Napište mi po čase svoji zkušenost.  

Změna je život – a to od pradávna

Nekonečný ekonomický růst, neviditelná ruka trhu, maximalizace užitku, zvyšující se poptávka, rostoucí ceny, prosperita… jsou ekonomické předpovědi, fikce, předvídání, kalkul, mýty… Operují s ekonomickými daty a člověkem jako bytostí zcela racionální. Opomíjí vlivy psychologické a sociální, tedy jevy zcela iracionální, ale také zcela přirozené. Nepracující s konstantou nejistoty a změny, která tu vždy byla, je a bude. 

Jaký je tedy rozdíl mezi ekonomickou předpovědí a věšteckou koulí? 

Hádám, že minimální. Alespoň v době, kdy o něco jde.

Možná by bylo lepší ekonomickou disciplínu shodit z piedestalu čísel a začít pracovat se sociologií, psychologií, filosofií a nalít tak národům čistého vína. Poté i ty pády nebudou tak strmé, záchranný kruh tak drahý a smrtelně vyděšených tak mnoho. Ale to ekonomická disciplína, ani politická garnitura nedopustí. Nepřipustí si, že prvek nejistoty je přítomen od pradávna a že je lidské existenci zcela vlastní.

Každý z nás (podnikatelů i zaměstnanců) si ovšem po tomto zážitku může dovolit:

• Sestoupit z každodenního Chci více do Mám dost – kde pády na držku nebudou tak bolestivé,
• Nastavit (podnikatelské) myšlení na obyčejné Může se stát, ale nemusí – a zcela přirozeně si vytvořit rezervu na „hubené období“, protože zcela přirozeně bude přicházet, i bez pandemií, 
• Diverzifikovat své podnikatelské riziko a těch opěrných nohou si postavit více. Jak v reálném tržišti, tak v tom internetovém, 
• Uvědomit si osobní zodpovědnost za svůj život a to, že pomocnou ruku najde vždy na konci své paže. Protože závislost bolí. Zejména v dobách pádů. 

Nutno podotknout, že i jako zákazníci rovněž změníme svůj přístup k nakupování:

• Budeme rozhodně línější, protože to zkrátka jde a nákupy online jsou opravdu pohodlné. Takže i nejvíce zavilým odpůrcům online nákupů se blíží doba změn.
• Budeme opatrní, alespoň po nějakou dobu. Než nás to přestane bavit a zjistíme, že život plyne dál.
• Budeme hodně srovnávat nabídky a vybírat tu nejvýhodnější variantu.
• Poptávka po prémiovém a luxusní zboží ochladne, ale zboží denní potřeby stále poroste.
• Stále budeme milovat slevy – možná o trochu více.
• Celkově bude poptávka opatrnější, ale s časem se zase zvedne. Tak už neplačme nad rozlitým mlékem. 

Změny s sebou přináší velké věci

Ne nadarmo se říká, že nouze naučila Dalibora housti. Myslím tím to, že největší a nejlepší věci zkrátka a dobře většinou vznikají vždy v mimořádných podmínkách, při velkých otřesech.

A hlavně… „extrémní” situace odhalují pravou tvář lidí, ukazují, kdo je kdo, protože tlak je na přetvářku už příliš velký. 

Upřímně se těším, co nového doba přinese. Navzdory „bídě“, krachu, politickým šarvátkám, epidemiím… Otřes vždy přináší uvědomění a osvobození se od závislostí na komkoliv či čemkoliv. Záleží čistě na osobní interpretaci.