Rozmohl se nám tu takový nešvar. Strašit se, strašit se, strašit se – jako byl bylo heslem dnešní doby. Přijde krize, peníze nebudou, podnikatelé dramaticky sníží stavy zaměstnanců, firmy budou krachovat. Málokoho nechají takové zvěsti klidným. Mnoho lidí se zalekne. Co teď jenom bude? Podstatná část zareaguje zdánlivě logicky – utáhne opasky až na poslední dírku. Možná jich ještě pár přidělá. A začne šetřit. Opravdu jsou úspory ten správný směr, kterým se vydat? Protože bajky dokáží některé skutečnosti přiblížit podstatněji lépe než stroze interpretovaná realita, odrazím se tentokrát právě od bajky. Vy, kteří příběhy se zvířecími hrdiny třeba nemáte rádi, přeskočte pro hlavní sdělení o tom, jak šetřit, směle zhruba do poloviny textu. 

Zajíc sám v lese plném zvířat aneb příběh o nadvládě strachu

Bylo nebylo, v jednom lese žil zajíc, který využíval své rychlé nohy k tomu, aby mezi zvířátky předával vzkazy a drobné zásilky. Když si srna přála sezvat ostatní na narozeninovou oslavu, požádala zajíce, aby všechny oběhl a vzkázal, že jsou zváni. Když chtěla kachna přichystat pro srnu dort, zaběhl zajíc k veverce pro ořechy. Jindy, když chtěl jezevec zažehnat starý spor s ježkem, poslal mu po zajícovi něco zralých malin. Zajíc se pro svou ochotu a spolehlivost těšil mezi zvířátky velké oblibě. Kromě toho, že měl rychlé nohy, znal navíc les jako nikdo jiný. Takže si zvířátka časem zvykla na to, že zajíc funguje jako rychlá spojka, na kterou se mohou vždy spolehnout. Zajíc z toho také nevycházel s prázdnou. Na zimu mu jezevec vždy pomohl vybavit noru nejměkčí přistýlkou, sysel se podělil o něco ze svých zásob, zvířátka v celém lese vždy nechávala zajícovi něco z toho nejšťavnatějšího jetele. Protože věděla, že má-li být zajíc dál onou spolehlivou spojkou, musí mít kde brát sílu. 

Jednoho dne přiletěla z daleka na návštěvu straka. Nebyla to jen tak ledajaká straka. Byla už na spoustě míst a spoustu toho viděla, vyprávěla zábavné historky a všem bylo v její přítomnosti veselo. A tak se zvířátka scházela každý večer na palouku v lese, aby naslouchala stračině povídání. Po pár dnech straka zamávala křídly a odletěla za dalším dobrodružstvím. A s ní zmizelo i pár cenných věciček, což zvířátka začala zjišťovat během následujících dní. Brzy na ně však každý zapomněl. Začalo je trápit něco mnohem důležitějšího než pár „ztracených“ drobností. Nejprve onemocněla stará liška. Špatně dýchala, polehávala, sípala a neměla chuť k životu. Následovali rys a jezevec. Všichni byli starší, a tak se ostatní zvířátka uklidňovala tím, že to si jen věk – byť podivně náhle a hromadně – vybírá svou daň. Pak ale onemocněla i mladá laň a ještě mladší divočák. 

„Je to jasné,“ prohlásil sebejistě drozd. „To nás schválně nakazila zvířata z vedlejšího lesa!“ 

„Ssess už úplně zbláznil?“ zvedl obočí had. 

„Já si myslím, že to sem dovlekl vlk! Furt se někde toulá!“ vykřikovala koroptev. 

„Ssuper,“ koulel had očima. 

„Jisté je jedno. Stará liška popíjela medovinu s rysem. Nejdřív onemocněla liška, pak on. Jezevec má noru jen kousíček od rysa. Jezevec onemocněl jen chvíli po rysovi,“ vypočítával daněk. 

„A co laň a divočák?“ tvářil se nechápavě kulíšek. 

„To je právě ono. Laň a divočák se nepotkali ani s jedním, a přece jsou nemocní. To znamená, že nevíme, kdo onemocní jako další,“ prohlásila sova. 

„Může za to vlk!“ vykřikla znovu koroptev. 

Nakonec se zvířátka dohodla, že se nějakou dobu nebudou potkávat. Každý se měl uchýlit do své nory, brlohu, na svou loučku, do svého hnízda, vyhýbat se ostatním a vycházet do lesa jen tehdy, když není zbytí. Výjimkou byl zajíc. Aby zvířátka neztratila přehled, dál zastával svou roli spolehlivé lesní spojky. Běhal od nory k noře, od hnízda k hnízdu, aby každému sdělil, jak se to s nemocí vyvíjí. Stará liška zemřela, rys se uzdravil, jezevec je ještě nemocný, ale už je na tom mnohem lépe. Laň a divočák se zdají být v pořádku. Třebaže dobrých zpráv bylo víc než dost, zpráva o liščině smrti všemi otřásla. Zvířátka ze sebe měla navzájem strach, a tak po čase začala po zajícovi vyžadovat, ať šetří čas a říká jim jen špatné zprávy. Za pár dní získala zákonitě pocit, že v lese se už nic dobrého neděje. 

Po čase přece jen přestalo většinu lesních obyvatel bavit trávit dny v úkrytu nory či bezpečí hnízda. Vyšli ven a postupně se všichni zase začali setkávat na palouku. Nejšťastnější byl zajíc, který konečně po dlouhé době viděl všechny pohromadě. Jenže život v lese se do starých kolejí vracel jen velice pozvolna. 

„Tak co, srno, blíží se tvé narozeniny, bude zase oslava?“ zeptal se jednou. 

„Asi ne, bez staré lišky už to stejně nebude ono,“ odvětila srna. 

„Jezevče, setkáváš se s ježkem?“ zajímal se, když jezevce zahlédl. 

„Vůbec. Nechyběl mi dlouho předtím, nechyběl mi teď. Asi mi ani chybět nezačne.“

„Ví někdo, kam se poděl vlk?“ vyptával se jednou na palouku. 

„Je dobře, že je pryč. Beztak by zase všechny něčím nakazil!“ prohlásila koroptev. 

Aby toho nebylo málo, uvědomil si zajíc si postupně, že jej už dlouho nikdo neupozornil na místečka se šťavnatým jetelem. Kdo náhodou na nějaký narazil, ten si ho nechal pro sebe. A když se blížila zima, jezevec mu nenabídl pomoc s vystláním nory, sysel se nepodělil o nic ze svých zásob. Zajíc toho měl už tak akorát dost. 

O nějaký čas později procházel daněk les křížem krážem a pátral po zajícovi. Ptal se každého, koho potkal. Po celou dobu, kdy byl „uvězněný“ jen na svém palouku, se daněk učil hrát na lesní roh a chtěl zvířátka sezvat na koncert. Jenže zajíc, spolehlivá spojka, nikde. 

„Neviděl jsi zajíce?“ zeptal se posledně hada. 

„Ale jisstě. Zrovna tehdy, když běžel pryč,“ odpověděl had. 

„Běžel pryč? Kdy?“ vyzvídal daněk. 

„Záleží ssnad na tom? Je pryč už pár týdnů,“ odpověděl had. 

„Ale proč? Co ho k tomu vedlo?“ nechápal daněk. 

„Less už se mu nevyplatil,“ uzavřel had. 

Před vámi, kteří jste dočetli až sem, smekám a děkuji. Právě jste se stali čtenáři mé první bajky vůbec. Uznávám, je trochu delší, než bylo třeba, ale až si jednou zkusíte napsat bajku, pochopíte, že tenhle žánr chytá za srdce. 

Můj původní záměr byl udělat ze zajíce strašpytle, který se zalekne víc než všichni ostatní a ze strachu z nákazy zaleze do nory, kde zůstane nějakou dobu. Když se pak jednoho dne konečně přestane bát a zatouží se ke svému dřívějšímu působení vrátit, zjistí, že jeho místo lesní spojky zastoupil mladý ambiciózní havran schopný “modernějšího” přesunu z místa na místo. 

Takový závěr by jistě lépe korespondoval s tím, co je gró tohoto textu: když teď zalezete strachy do “nory” a přestanete o sobě dávat světu vědět, nahradí vás jiní. Pak jsem si ale řekla, že tomu snaživému chlapíkovi dám ještě šanci. Jak se mu dařilo nebo nedařilo v jiném lese, si domyslete sami. Nechám to zcela na vás. Jisté jsou ovšem dvě věci: zvířátka v lese přišla o spolehlivého jedince, který svou funkci léta zastával velmi dobře. Ať už se zajíc poděl kamkoliv, ať už zůstal “v oboru” nebo jej zcela změnil, je jisté, že si musel své postavení začít budovat znovu od základů. To samé čeká ty, kteří teď své zaměstnance, promo, inovace a další faktory, na kterých stojí růst firmy, seškrtají bezmyšlenkovitě na minimum. 

Kdo umí číst mezi řádky, našel v bajce víc než jen základní příběh, který přibližuje, jak se v dříve spokojeném společenství začala šířit nemoc, čím se jí obyvatelé lesa snažili zamezit a co provedla atmosféra strachu s jejich smýšlením v době poté. Je to jen bajka, tak ji berte s rezervou. Byť do značné míry vychází z událostí, které právě žijeme.

Teď už můžete být pozorní i vy, kteří jste bajku přeskočili. 

Kdo šetří, má za tři. Nebo snad ne? 

Ze svého okolí vím o několika případech, kdy v rámci úspor a šetření došlo k odvolání dlouho poptávané investice. Nebo k náhlému přerušení dlouhodobých obchodních vztahů. Ze strany těch, kteří o zakázku přišli. I těch, kteří ji někomu odřekli. 

„Můžeme se domluvit na nějakém méně objemném paušálu?“ 

„Já ten nákup odpískal, nikdo neví, co bude.“

„Tohle teď dělat nebudeme, doteď to nějak fungovalo, tak to ještě vydrží.“  

„Dodáváme jim pět let a teď ze dne na den řekli, že končíme.“ 

„Domlouvali jsme se na tom s nimi čtvrt roku, ladili jsme poslední detaily. A pak z toho sešlo.“ 

Řetězec se rozrůstá, sněhová koule se nabaluje. Na začátku bylo pár lidí, kteří se zalekli. Na konci je celá skupina, kteří přišli o část příjmů. V horším případě o příjmy celé. Pohnutky těch, kteří se zalekli, lze bez větší námahy chápat. Nejdříve nám každý den říkali, kolik přibylo nakažených (a někde v tom se zálibou pokračují), teď nám říkají, kolik lidí přišlo nebo přijde o práci a o kolik se prohloubil státní dluh. Jenže, o co závažnější dopad mají naše rozhodnutí na ostatní, o to důkladněji bychom je měli zvažovat. A říct si “jé, tohle bude průser, všechno musíme zastavit a zrušit”, to o důkladném zvážení nadvakrát nesvědčí. 

Ne, nespadla jsem z višně. Uvědomuji si dobře, že jsme zažili hospodářsky závažný karambol, který spoustu lidí a společností existenčně pochroumal. Někdo se bude léčit dlouho, někdo se šrámů nezbaví, někdo už nevstane. Vím, že je to rána a kdykoliv začnu myslet na všechny matky samoživitelky, živnostníky v exekuci a další nejvíce zasažené skupiny, musím s tím zase rychle přestat.

Nejen kvůli těmto lidem, ale také kvůli sobě bychom se však my, kdo jsme z kotrmelců vstali méně domlácení, měli o to víc snažit a chovat se rozumně. Aby následující karamboly bolely co nejméně. 

Co myslím tím “rozumně”? Jedině úspory prováděné s rozmyslem jsou produktem rozumného chování. Pokud nemám dost peněz jako člověk, odepřu si sójové latté, bezlepkový muffin, na večeři si dám hrachovou kaši místo pravého argentinského steaku. Na dovolenou pojedu na Mácháč, ne na Mauritius. Pokud nemám peníze jako firma, ořežu výdaje navíc. Ty opravdu zbytečné. Možná sáhnu i do těch, které tak úplně zbytečné nejsou, ale možná nemám zbytí. Nebudu však bezhlavě škrtat vše, co se dá. Včetně toho, co doposud bez problému fungovalo, ba dokonce přinášelo užitek. 

Pravdou je, že jakmile přijde řeč na úspory, je marketing často první na ráně. „Musíme šetřit, nebudeme inzerovat, teď by si to stejně nikdo nekoupil. Jo, a tu holku od sociálních sítí, tu vyhoďte. Teď tu nebude potřeba.“ Jakkoliv může tahle pasáž znít v článku marketingové agentury samoúčelně, poukazuje na nesmyslnost takového jednání. 

No, dobře, zrušte inzeráty, pozastavte kampaně, rozdejte výpovědi marketingovým specialistům, omezte veškerou svoji komunikaci se světem na to, že jednou do měsíce rozešlete newsletter, který s největší pravděpodobností skončí v koši nebo spamu. 

Rozhodně ušetříte. O tom žádná. 

A kolik během toho období vyděláte?  

A jak se udržíte v povědomí zákazníků? 

A jak se budete dostávat zpátky na výsluní, až podle vás přijde opět ten správný čas něco dělat? 

Pravděpodobně nalijete do rozpočtu mnohem víc peněz, než kolik by vás stálo, kdybyste s reklamou ze dne na den úplně nesekli. A možná vám vyšší rozpočet nebude nic platný, protože vaše místo zaberou jiní. 

Ti, kteří chápali, že právě v nouzi se musí makat nejvíc. 

Ti, kteří využili toho, že sociální sítě a propagace celkově šly s cenami dolů. 

Inovaci, kterou jste plánovali dlouhodobě a pak ji tak náhle odvolali, už neuděláte. Protože zprostředkovatel dá přednost jinému klientovi, který ho v dobách, kdy teklo do bot, nenechal zmáčet se v tom až po krk. A zatímco vaše konkurence zefektivní procesy a výrobu, vy se budete při pohledu na svou zastaralou technologií plácat po ramenou, jak šikovně jste ušetřili. 

Pár tipů na rozumné úspory

Možná vám běží hlavou, co tedy podle nás máte dělat. Pokud to jen trochu jde… 

• Neházejte přes palubu lidi, na kterých jste doposud svůj byznys stavěli. Domluvte se s nimi na zkráceném úvazku, který vás bude stát méně a jim zajistí alespoň nějaký příjem. Zbytek mohou dohnat třeba na brigádě. Řešením může být také dlouhodobé neplacené volno – i když je pravda, že v době, kdy nad cestováním stále visí otazník, už není takovým lákadlem jako kdysi. 
• Plánované inovace a investice, které vás a vaše podnikání posunou dopředu, dotáhněte do konce. Nová fototapeta v kuchyňce počká, spolehlivá výrobní linka ne.
• Domluvte se s vaším marketingovým specialistou na nižších rozpočtech, případně vyřaďte ty komunikační kanály, které jsou nové a nestihly se ještě dostatečně etablovat, nebo nepřináší kýžený výsledek. Odrazit se při optimalizaci komunikační strategie můžete s naším mediaplánem. Při propagaci jedinečného produktu nebo ojedinělé služby, na kterou byste rádi samostatně poukázali, vám pomůže naše šablona prodejní strany. Ta je navíc grátis 🙂 

Držíme vám všem pěsti až do úplného odkrvení tkáně! Tým MM